Stvůra - III. etapa

5. října 2012 v 23:40 | Jouer & Perdent |  Stvůra

Ahoj. :)
Nepodařilo se mi překecat Perdent aby napsala trapný úvod, takže je to zas na mě. :D
Asi po 14 - ti dnech další kapitola/etapa ke Stvůrce.
Si to užijte. :)
PS: Kurňa ty vaše komenty mě dojímají. :D

III.etapa - Tallys 2/2
Neodvážila jsem se jí znovu napsat, abych se zeptala, co je nového. Děsilo mě, že bych měla vzít tužku a papír nebo jí prostě zavolat, vyťukat její číslo a poslouchat její hlas. Obávala jsem se její reakce. Znala jsem ji příliš dobře, věděla jsem, jak dokáže její autorita a prudké odseknutí zdrtit ty, kterým něco vyčítala. V hloubi duše, i když jsem si to dosud nepřiznala, jsem tušila, že dříve nebo později něco stane. Proč? To jsem ještě nevěděla.
To ráno, kdy začínal školní rok, jsem se probudila se strašlivou úzkostí v břiše. Raději bych toho dne nežila. Čekali jsme všichni na nástupišti a najednou se objevila, blížila se k nám svou majestátní chůzí: byl to její triumfální vstup. Přistoupila k nám, oči jí zlomyslně jiskřily, v koutku rtů záhadný úsměv. Všimla jsem si, že je vyšší a štíhlejší než loni. Už nebyla dítě. Dokonce i její rysy vypadaly nějak jinak, jemněji. Byla nalíčená, i když ještě před necelými dvěma měsíci prohlašovala, že by nic takového nesnesla. Pohazovala obarvenými vlasy a předstírala lhostejnost. Její pohled byl skoro až pohrdavý. Ano, byla povýšená. Poprvé jsem pocítila cosi jako strach, když jsem ji viděla mířit k nám. Chovala se, jako by se nic nestalo, jako by se jí nic nemohlo dotknout. Začala vykládat. A jako v loňském roce, když jsem ji před branami školy viděla poprvé, se skoro instinktivně všechny pohledy obrátily k ní. Povídala nám o tom, jak strávila léto na pobřeží Atlantiku, kde se setkala s nádherným chlapcem, o nezapomenutelném srpnu, v kterém zažila tolik věcí. Nevěděla jsem nic o tom, o čem vyprávěla. Nestála jsem jí za to, aby mi řekla, co se jí přihodilo.
Při vyučování jsem si nemohla pomoct, musela jsem se na ni dívat. Ani na vteřinu jsem nespustila oči z té nehybné, skoro příliš tvrdé tváře; její pohled se mi přesto nevyhýbal, ale její oči prese mne přelétly, aniž mě viděly. Věděla, co cítím, věděla, že se na ni dívám. Se vším počítala.
Když jsme vycházely ze třídy, počkala si, až se k ní připojím.
"Takže jsi měla hezké prázdniny? Dostala jsem tvůj pohled, udělal mi velkou radost, mé rodiče také potě­šil. Slyšela jsem, že ses tam ve Vendée seznámila s ně­jakým klukem. Ani jsi mi to nenapsala."
"Ano, chodili jsme tam spolu. To je celé, není na tom nic zvláštního."
"A dostala jsi moje dopisy? Napsala jsem ti jich z Provence desítky."
"Jo, nějaké jsem dostala. Ještě jsem je neotevřela. Neměla jsem tam moc času, chápeš. Já… už musím jít, mám rande s kamarádkou, chce si o něčem důležitém promluvit." Nedala to na sobě ani chviličku znát, ale vychutná­vala si své vítězství.
Dívala jsem se, jak běží pryč a dohání jednu dívku ze třídy, takovou krávu, loni ji nemohla ani cítit. Obě se nahlas smály. Její pohrdání a provokace mě udeřily přímo do tvá­ře silněji, než kdyby mi dala facku.
Nedokázala jsem si vysvětlit její chování, a přesto jako bych to byla od počátku předvídala. Tallys patřila k lidem, kteří mají za všech okolností vždycky nad ostatními vrch. Už loni jsem si toho všimla. Rozdíl byl jen v tom, že si toho tehdy ještě nebyla sama vědoma. Ale jak během letošního léta vyrostla, uvědomila si, že je stvořená k tomu, být výjimečná. A v jejím životě nebylo místo pro holku, jako jsem byla já, byla ochotná mě přijmout jen v případě, že jí budu podřízená.
Chovaly jsme se k sobě tak, jako bychom nikdy nebyly přítelkyně. Hra na to, která z nás to vydrží déle.
Trávila jsem dny nicneděláním, bylo mi jedno, kam a s kým se táhnu do nějakého zastrčeného místa,kde jsme pořádali cigaretové dýchánky, jen jsme tak seděli bez jakéhokoliv zájmu. Obarvila jsem si vlasy na černo. Kouřila jsem cigaretu za cigaretou. Vypadala jsem nemožně. Ostatní neexistovali, když tu nebyla Tallys. Její nepřítomnost mě ubíjela. Je to tak, bez Tallys jsem nebyla ničím.
Moje školní výsledky šly rapidně dolů, ale kašlala jsem na to. Ona, ona měla všechno. Slávu, geniálního přítele, spoustu přátel, vynikající známky. Všichni se kolem ní točili a já jsem toužila všechny pozabíjet, tak jsem jim záviděla, že jsou u ní, že se jí mohou do¬týkat, že ji mohou bavit, tak, jak jsem to dokázala dřív já. Její život byl senzační. Já jsem byla nevyrovnaná puberťačka bez cíle. Ona žila na výsluní. Já jsem pomalu zmírala ve stínu. Byla bych dala život za to, abych ji měla jen sama pro sebe jako dřív. Její nepřítomnost mi dělala ze života peklo. V krku se mi zase vytvořil ten známý knedlík. Říkala jsem si, že možná kdybych se pokusila vzít si život jako loni v zimě, třeba by mě Tallys zase přišla zachraňovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 6. října 2012 v 10:15 | Reagovat

Hmm... chúďa, vôbec jej nezávidím. Mám sto chutí Tallys zabiť :)
Ale opäť si to nádherne napísala. Je to také iné a krásne :D bravó :D

2 Alithea Alithea | Web | 6. října 2012 v 19:19 | Reagovat

Z jedné strany je mi ji tak líto... ale pak si říkám, že někde něco musela udělat špatně. Tallys se na ni vykašlala z nějakého důvodu, který nám prozatím zůstává skryt... Myslím, že Tallys ji nabídne zpátky to zvláštní přátelství... ale bude za to něco chtít. A to bude hádám ten hlavní problém... Ale třeba jen plácám. :) Přece jen, tahle povídka je tak tajemná, že bych jen stěží mohla odhadnout budoucí děj...
Jinak, slíbila jsem vyčerpávající komentář, ale vzhledem k tomu, že už jsme o spoustě z toho mluvily na skype, nevím, jestli bude AŽ tak vyčerpávající.
Takže, zaprvé vám musím pochválit ten sloh. Občas se tam najdou chyby v čárkách nebo jiných drobnostech, ale to myslím u každého. V každém případě, v tom skvělém popisu - vážně jsem ještě nikdy nečetla nic tak strhujícího s takovým minimem přímých řečí - se to docela i ztratí.
Rie je... Nevím, vždycky miluju hlavní hrdinky a i když je vlastně takovou obětí osudu, něco mi tam vadí. Samozřejmě je zajímavá a celkově nad ní musím pořád přemýšlet. Nad tím, jak odchodem z mudlovského světa přišla nejspíš o jediného člověka, kterému na ni vážně záleželo... A Tallys. Proč se v životě těch ... ne příliš šťastných lidí najde vždycky někdo takový? Manipulátor? V povídkách, v realitě. Všude... Což mě přivádí, ten popis jejich vztahu je naprosto skvělý! Je to tak hmatatelné a jednoduše představitelné, prostě... takhle by to asi mělo vypadat. :)
Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet - už jen pro ten konec, ze kterého mi běhá mráz po zádech. :) Doufám, že nebudeme muset čekat moc dlouho.

3 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 6. října 2012 v 23:01 | Reagovat

Krásně popsané pocity, ale chování Tallys nechápu =/, tentokrát vůbec netuším, co by za tím mohlo být? Nemyslím si, že by něco hl.hrdinka provedla. Spíše tak přemýšlím, že možná Tallys má nějaké osobní problémy, se kterými se nechce nikomu svěřit, tudíž ani své (bývalé) nejlepší kamarádce. Je to zajímavý příběh, který čtenáře nutí přemýšlet :). Těším se na další etapu a jsem zvědavá, co za tím vězí!

4 Bionka* Bionka* | Web | 13. října 2012 v 18:50 | Reagovat

Mmm... máš opravdu talent! :))

5 Rogue Rogue | Web | 14. října 2012 v 22:06 | Reagovat

Wau, koukám, že nestíhám a docela krutě! Mám toho hodně holky, sorry, nekašlu na vás, ale je toho moc!
Jinak jestli vás dojímají komenty tak mě dojímá povídka. Je to úžasně psané, s citem a realisticky, žádné kecy do větru. Super!

6 Surynka Surynka | Web | 19. října 2012 v 21:59 | Reagovat

Něco podobného jsem prožila tak před třemi roky. Taková ta chvíle, kdy přátelé, o kterých si myslíte, jak jsou dobří, se na vás vykašlou a dávají jasně najevo své potěšení z toho, že vám ubližujou. Člověku pak nezbývá nic jiného, než se s tím vyrovnat. Je to taková ta chvíle, kdy člověk hledá sám sebe a musí si pak najít nové přátele a je to jen na něm, jak dlouho to potrvá. Rozhodně  by pokusem o sebevraždu nic nezískala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama