Stvůra - II. pod-etapa

20. září 2012 v 16:19 | Jouer |  Stvůra
Ahoj.
Dávám Vám sem 2. pod.etapu Stvůry.
Co se týče mého vyšetření, asi mi tam 'nahoře' někdo něco nepřeje. Ve zkratce: Nesmíš se smát, brečet, ani mluvit - můžeš ale koukat do zdi a za půl roku jít zjistit jestli ti to prostě nezakážem trvale. Takže asi tak.
Mějte se líp než já. ;)


II.pod-etapa - Příliš křehké

Tallys tvořila moji identitu, aniž o tom věděla.
Co o ní říct? Jak ji mám přesně popsat, ji, která se nepodobala nikomu jinému a která změnila můj život?
Vrací se mi pár vzpomínek. Vidím ji, jak stojí před zrcadlem, napůl nahá, zády ke mně. Má dlouhatánské nohy, chlapecké tělo a útlé a svalnaté nohy; přesto mají její rozpuštěné vlasy a její poprsí obnažené až k ramenům v sobě nezachytitelné ženské kouzlo. Pozoruji ji, uchvácená její osobou; ona se zkoumavě prohlíží ve velkém zrcadle odshora dolů, zamračená, tichá, skoro přísná. Nelíbí se jí její boky, podle ní jsou příliš rovné, stěžuje si, že nemá dost velká ňadra. Sedím za ní na pohovce a snažím se ji uklidnit, opakuji jí, že má všechno, co se líbí, že nemá ani nejmenší důvod mít komplexy. Tváří se, jako bych vůbec nic neříkala, potom se ke mně prudce obrátí, rozesměje se a pokryje mě polibky.
Tallys mi rozuměla líp, než jsem kdy rozuměla sama sobě. Dokázala vidět i za prosté hranice mé existence. Postupně můj život dostával tvar a já se stávala ně¬kým. Často mi to nahánělo strach. Bylo to příliš náhlé, příliš nové, příliš prchavé, než aby mi to skutečně patřilo.
Jednoho jarního večera, když jsme spolu vyšly z chodeb Bradavic, jsem se jí zeptala: "Proč zrovna já?" Marně jsem se snažila to pochopit, nedokázala jsem prostě přijmout ten fakt, že dívka jako ona dokáže oceňovat někoho jako já. Všude, kam přišla, se lidé káceli zasažení jejím kouzlem. Tak proč se tedy otravovala se mnou?
Zastavila se, ponořila své zamlžené oči do mých: "Ale ty jsi moje nejlepší přítelkyně, Rie."
Řekla to tak upřímně a klidně, že jsem jí okamžitě uvěřila. A můj život byl úplně převráceny.
Nevnímala jsem čas,nestarala jsem se o něj-žila jsem. Žila jsem ze den na den,bylo mi jedno co dělám,hlavně,že se mnou byla Tallys,jedině s ní jsem byla šťastná. Strávily jsme spolu část prázdnin. Bylo to nádherné léto, rušné a slunečné. Jako by každý den mého života probíhal pod ještě modřejším nebem. Dělily jsme se spolu o svět bez hranic, bez tabu. Život se mi nabízel ve vzácné skříňce, kterou jsem se až do nynějška nikdy neodvážila otevřít. Byla nadšená, protože jsem dělala všechno, oč mě požádala, nevadilo mi, že jsem byla směšná, že to bavilo jen ji. Po pravdě řečeno, byla jsem klidná, jen když jsem slyšela její smích. Její veselí bylo mým vnitřním vítězstvím, protože jsem to byla já, kdo ho vyvolal. Když se toho ujal někdo jiný, strašlivě jsem žárlila. Záviděla jsem Tallys každičký kousek její výjimečné osobnosti. Ale nežárlila jsem na ni: obdivovala jsem ji. Protože mi dávala jistotu, protože díky ní jsem měla ráda život, protože mi říkala, že mě zbožňuje, cítila jsem postupně neustálou potřebu, která se léty jen prohlubovala: mít ji stále tady, u sebe, jako důkaz toho, že mám v životě své místo. Nedokázala jsem si už představit, že bych nebyla její nejlepší přítelkyní. Byla bych klidně obětovala život, jen kdyby mi znovu a znovu opakovala, že jsem jí navždy.
V srpnu jsme každá odjela na prázdniny jinam, ona s matkou a prarodiči do Vendée, já se svou rodinou do Provence. Psala jsem jí skoro každý den, sedíc na terase našeho domu. Nechtěla jsem opomenout žádnou maličkost, doufala jsem, že po svém návratu najdu doma desítky dopisů z Vendée.
Ale v poště nahromaděné za čtrnáct dní ležel od ní jen stručný pohled:
Pozdravy všem z Vendée, kde trávím nádherné léto. Těším se, až vás zase uvidím, líbám, Tallys a rodina.
Nic víc. Přečetla jsem ten pohled snad tisíckrát. Ale ten vzkaz byl stále stejný, stále stejně chladný a zraňující.
Zoufale jsem dospěla k závěru, který jsem v hloubi duše stále předvídala, že na mě Tallys určitě během tohoto léta zapomněla. Bylo to příliš krásné a také příliš křehké na to, aby to mělo trvání. Určitě měla lepší věci na práci, než zůstávat přítelkyní dívky tak neužitečné jako já, tak obyčejné a strašně banální. Chápala jsem to. Přiznávala jsem si, že se blíží konec tak krásného přátelství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 20. září 2012 v 19:35 | Reagovat

Nádherné :D ale docela ma mrzí, že jej prišla len jedna pohľadnica... Etapu som si užila, bolo to pekné :D

2 Rogue Rogue | Web | 23. září 2012 v 17:31 | Reagovat

Tak si žiju v domnění, že jsem tuhle část četla i komentovala, ale asi nějak ne...? :D Kruci. Tak to napravuju (není z toho spam? Koukněte se ;-))
Jako prozatím vždy povedené a krásně napsané, těším se na pokračování, dámy! ;-)

3 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 24. září 2012 v 10:43 | Reagovat

Já bych to spíše ze strany Carrie brala tak, že se možná něco u ní doma děje, kdo ví, jaký je v jejich přátelském vztahu háček? :) Snad co nejdříve vložíš další etapu, tenhle příběh jsem si oblíbila :).

4 IvanQa-Ejessica IvanQa-Ejessica | Web | 24. září 2012 v 18:26 | Reagovat

Krásnéé ! Moc nádherně píšeš ! Páni fakt moc krásnéé

5 simpleeffective simpleeffective | Web | 24. září 2012 v 18:46 | Reagovat

Jedno slovo: Dokonalost.
Čte se to úplně samo a já nemám slov, abych mohla prostě popsat jak moc tenhle příběh mám ráda.
Snad jen to, že se těším na další etapu. :)

6 Fearnie Fearnie | Web | 27. září 2012 v 18:39 | Reagovat

Dnes v 19:00 bude u mě na blogu další povídka Dramiona! :) Budu ráda, když si ji přečteš :)

ps.: nechceš spřátelit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama