Songfic - Every second

29. září 2012 v 18:02 | Jouer |  Songfic
Zdravím Vás, mí drazí poddaní. :D
Omlouvám se, trošku mi ruplo. ;)
Takže, jak už někteří víte, myslím asi 3 lidi nebo tak, pustila jsem se do psaní songfic. Už jsme to chtěli obě napsat dlůho a pak se na to zapomnělo, tak jsem to nějak sfukla sama. OVŠEM! - Já opět nejsem schopná vymyslet název, za což nesmírně děkuji Perdent. :)
A jelikož je to první songfic, tak bych to taky poprvé v životě chtěla někomu věnovat a sice:
Perdent - za vymyslení názvu a protože jsem našla jednu úžasnou fotku kde je za králíčka. :D
a Alithee - páč se mi s ní strašně hezky povídá a nařídila mi, abych tohle dneska dopsala, což je nadlidský úkol, který jsem ale splnila. :D
Vím, že jsou to fakt čudné důvody, ale mě se to tak prostě líbí.
Pěkné počtení, děcka. :)
Jouer



Songfic - Every second

Motto: "Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly."
Ležím na studené, kamenné podlaze a jediné co mě tady obklopuje je tma.
Pohlcuje mě a dusí. Nemůžu se hnout, nemůžu spát, nemůžu myslet! Jediné co můžu je křičet - bezúčelně.
Vím, že je to hloupost, ale přesto věřím, že někdo přijde, chytne mě za ruku a odvede do bezpečí. Nevím, jak dlouho tu jsem, jak dlouho už se modlím za záchranu, která tu není. Bojím se, nevíte jak moc se bojím že uslyším kroky, že se otevřou dveře do mé kobky a někdo přijde. Je to pořád ta stejná rutina. Úzkost a strach prožil každý z nás. Bolí to… Kletby, kouzla - všechna sesílaná na mě při pokusu získat informace.

Every second is a lifetime / Každá vteřina je život
And every minute more brings you closer to God / a každá další minuta tě přibližuje k Bohu
And you see nothing but the red lights / a nevidíš nic než červená světla
You let your body burn like never before./ necháváš své tělo hořet tak jako nikdy před tím

And it feels better than love. / A je to lepší než láska
Yeah it feels better than love. / jo, je to lepší než láska
Opustil mě. Pár dní předtím než jsem se dostala sem. Využil, ponížil, opustil, podváděl… Říká se, že psychická bolest je někdy horší než ta fyzická. Pravá bolest je jen jedna. A když ji poznáte… V tu chvíli se všechno ostatní zdá jako banální hloupost. Jediná myšlenka je na smrt. Na konec utrpení. I kdyby jste se celý život báli smrti, jako já, přesto až poznáte pravou bolest, uděláte cokoliv, jen aby jste jí unikli. Nikdo neví co je potom, ale vsadím se, že je to lepší než život. Co je život? Filozofie bytí, otázka existence… Žijeme my, nebo někdo tahá za nitky? Co jsme udělali, že lidem kteří mají sny, chtějí budoucnost, se musí věci pokazit? Život je komplikovaný. O smrti víme vše, co je potřeba - když ji potřebujeme, je tu připravená pomoci nám uniknout do lepšího světa. Většinou.
Turn away, turn away, close your eyes / Otoč se, odvrať se, zavři oči
You can runaway. / můžeš utíkat
It's not enough. / ale stejně to nestačí.

Kroky, otočení klíče v zámku, vrznutí dveří a … strach. Vím, co přijde. "Jak se ti daří, Gabrielle?" Ať se stane cokoliv, jsem si jistá, že nikdy nedokážu zapomenout na tón hlasu toho muže, který mi způsobil tolik bolesti. Vysmíval se mi. Pokaždé když jsem křičela bolestí, se mi vysmíval. Pokaždé kvůli stejné věci. Zapřísáhla jsem sama sobě, že nezradím, ale jsem slabá. Každý den je těžší se přesvědčovat, že chtít zemřít je sobecké. Že musím být silná pro ty, kteří by trpěli pro mě. Bojím se mu odpovědět, nebo vůbec otevřít pusu. Snad i vím, že bych řekla víc než jen to, na co se ptal. Bojím se myslet na to, že bych nedodržela, co jsem si slíbila, ale… "Ty se se mnou nebavíš? Nevadí. Ale měla bys, má drahá." Jeho hlas přecházel do šepotu, postupně se přibližoval, s hůlkou pevně v ruce. "Víš, že ti bude líp, když to řekneš. Pomůžeš sama sobě. Nechci ti ublížit." Cítila jsem jeho rty u mého ucha. Bylo by tak snadné uvěřit tomu, co říkal. Jakoby věděl, že bojuju sama se sebou. Nechtěla jsem si to připustit. Pravda se ale těžko skrývá, zvlášť na pokraji smrti.
"Tak? Změnila jsi názor?" Ano! Řekni to slovo a bude po všem. Zvládneš to. Bude to už jen lepší. Ale má reakce byla schoulení se v koutě. Čekala jsem na bolest. Bylo mu to jasné. Zaslechla jsem jeho smích. Na nic už jsem se nedokázala soustředit.
"Asi ne. Crucio!" Křik. Muka. Utrpení. Oheň. Prázdno.

Another second in the sunshine, / Další vteřinu na slunci
A decade in the dark taking part in a dream./ desetiletí v temnotě přebírá svou část ve snu

Have you forgotten what she looks like? / Zapomněl jsi, jak vypadá?
Or do you only see what you want to believe? / nebo jen vidíš to, v co chceš věřit?

Kdybych umřela, jsem si jistá, že bych nic necítila. Tohle není nic. Už nemůžu. Chci pryč. Chci pomoc! Chci uniknout! Chci svobodu, vidět světlo nebo obyčejné věci, mou rodinu, mít budoucnost. Vždycky jsem měla sny. Že spokojeně dodělám školu a potom budu pracovat. Budu mít dvě děti a manžela. Jak rychle se ztrácí iluze že? Chci umřít.
"Prosím."
Křičím? Šeptám? Nemám ponětí o tom, co dělám, co se děje kolem mě. Víte co jsem říkala o pravé bolesti? Když ji zažijete, nejste schopni vnímat něco jiného. Vím, že nepřestane, dokud mu něco neřeknu. Nechci zbytek života strávit tady. Lidi to pochopí. Pochopili by to, kdyby tu byli místo mě. Nikdy se nikdo nic nedozví, když to tu skončí. Neodsuzujte mě prosím. Nikdo neví, pokud to nezažil. Nebudu Vám lhát. Možná jsem mizerná zrádkyně, sobecká, sebestředná, ale trpěla jsem už dost.

Turn away, turn away, close your eyes/ Otoč se, odvrať se, zavři oči
You can runaway./ můžeš utíkat

It's not enough. / ale stejně to nestačí

"Vím, kde jsou." Můj hlas zněl vystrašeně, přesto plný naděje, že přestane.
"Prosím… Vím, kde jsou." Zopakovala jsem. Udělala bych cokoliv. Tak dlouho… tak slabá… bez pomoci. Zaplavila mě úleva, snad i krátký pocit štěstí, když sklopil hůlku. Někdy člověk nemá na výběr, i když by chtěl. Nemůže se rozhodnout, jak nejlíp může. Okolnosti mění všechny přísahy a sliby, zatracuje je.

I see the lights through the rain, oh tonight / Vidím světlo skrz déšť, oh dnes v noci
But they never change. / ale nikdy se nezmění

So what is life? / tak co je život?

Vždycky jsem měla sny a teď vím, že se nikdy nenaplní. Ale svět není jen špatný, to jen osud všechno občas zamotá. Nikdy nezvládnu dodržet, co jsem chtěla, ale můžu dokázat něco lepšího, v lepším světě, s lepším začátkem i koncem. S lepší budoucností a životem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 simpleeffective simpleeffective | 29. září 2012 v 18:38 | Reagovat

Wrau.! :D
Boží.! :D
K sežrání.! :D

2 Alithea Alithea | Web | 29. září 2012 v 19:35 | Reagovat

Tupě zírám do zdi a snažím se vstřebat všechny emoce...
První věc, za kterou tě musím pochválit je závěr příběhu. Neudělala jsi z hlavní hrdinky takovou tu vyumělkovanou postavu, která se vždy zachová tak jak by měla. Sobeckost je v příbězích tak ojedinělá, až je dokonalá... Zvlášť když, jsi ji popsala tak lehce a samozřejmě.
Dále výběr písničky. Text se hodí dokonale, melodií si už tolik jistá nejsem, protože na mě ten konec působí lehce optimisticky. :) Přesto se krásně poslouchalo a ještě lépe četlo.
A v závěru ještě jedno díky za věnování. :) Taky se mi s tebou moc dobře povídá ;)

3 Cissy Cissy | Web | 29. září 2012 v 21:26 | Reagovat

Páni! Tak to mi pořádně vyrazilo dech...
Úplně souhlasím s Alith :) Někdy jsou postavy tak statečné, že to ani není možné..
Strašně moc moc se Ti to povedlo :)Kdyby to byla jen povídka, tak by byla úžasná :) A takhle ta písnička naprosto úžasně dotvořila atmosféru..
Jak říkám, vyrazilo mi to dech :) Skvěle jsi to napsala :)

P.S.: Strašně moc se omlouvám, že nečtu Stvůru... Nechytla jsem ji od začátku a momentálně nemám vůbec čas si ji přečíst :( Strašně mě to mrzí, ale kdyby se nějaká volná chvíle našla, tak se do toho okamžitě dám ;)

4 Elle Ratliff Elle Ratliff | Web | 30. září 2012 v 10:09 | Reagovat

Wau!!
Moc se ti to povedlo, a ta písnička... se k tomu hodí. Moc krásný..... :)

5 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | E-mail | Web | 30. září 2012 v 10:47 | Reagovat

Wou... Hurts naprosto miluju pro ty jejich emocionální písničky a zrovna tahle je jedna z mých oblíbených. ;) Tahle povídka byla neuvěřitelně emocionální a strhující, přesně taková, jaká by měla být. :) Povedla se ti. :)

6 Jouer Jouer | Web | 30. září 2012 v 17:08 | Reagovat

[1]: Ty Tvoje komentáře se nezapřou co? :-D Ale díky.

[2]: Ach ano. Sobeckost je lidská, jenom se o ní nemluví. Byla to první myšlenka že musí umřít, ale že by ji zabili proto, protože je hrdinka? To mi přijde jako hloupost. :-) Děkuju a nemáš zač. ;-)
[3]: Díky moc. :-) Nesnáším ty skrz naskrz úžasné a bezchybné postavy. ;-)
[4]: Děkuju. :-)
[5]: Já tak všeobecně Hurts moc neznám, ale mají pár písniček které poslouchám.  :-) Díky. ;-)

7 Káťule Káťule | Web | 30. září 2012 v 18:18 | Reagovat

téda, dokonalé!! Byla jsem překvapená ze samého závěru, ale nechci opakovat Alitheu :). Jinak volba písničky je skvělá! Tuhle jsem neznala :). A hodí se k tomu ;).

8 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 30. září 2012 v 20:29 | Reagovat

Nemám slov!!! Ale jo... Mám... Je to úžasné!!! Fakt krásné!!! A souhlasím, že sobeckost není v povídkách moc čatá... Ani já ji tam moc (ne-li vůbec) neřadím... I v reálném životě se snažím být nesobecká... Je to fakt těžké, ale dá se to... Dá... Kolem nás je tolik sobeckosti, že mě to až děsí!!! Brrr! Ale sobeckost je lidská... Jenže pouze v přiměřěné míře, kterou někteří lidé porušují... Možná neúmyslně, ale stejně... Nad takovým chováním by se měl člověk zamyslet... Měl by...
No... Každopádně fakt překrásný songfic a výborně vybraná povídka! Fakt smekám!
(Evidentně mám nakonec slov docela dost že? XD)

9 Rogue Rogue | Web | 3. října 2012 v 15:52 | Reagovat

Kdybych něco napsala asi to bude vypadat,že jen kopíruju všechno to co už bylo řečeno přede mnou. Je to  krásné - realistické a zároveň fantazijní, plné citu, odhodlání, ale i bolesti. Tlestkám!

10 Jouer Jouer | Web | 3. října 2012 v 16:23 | Reagovat

[7]: Děkuju moc. :)

[8]: Já nemám slov z těch vaších komentářů! :D Děkuju!!

[9]: Snažím se, aby to nevypadalo jako takové ty slátaniny. :) Díky moc. :)

11 nel-ly nel-ly | Web | 4. října 2012 v 2:33 | Reagovat

Úžasný. Nabitý emocema, dojemný, trochu tajemný a vůbec... jo, songfic by měla být emoční a tohle je naprosto dokonalý.
nejvíc se mi líbily ty "výkřiky", jako třeba...
Křičím? Šeptám? Nemám ponětí o tom, co dělám, co se děje kolem mě.
prostě geniální

12 Marti Marti | 5. října 2012 v 18:22 | Reagovat

To sem ani nevěděla, že má spolužačka :)) Má takový talent :) Musíš mě napsát rukopis :D A pak ve škole darovat :-) Mám tě ráda Jouer Marťa J. :D

13 Šílenej Šílenej | Web | 7. října 2012 v 10:12 | Reagovat

dost hustý prkýnko! teď mě ale zajímá, jak to vlastně dopadlo

14 Jarda Parda Milouš Jarda Parda Milouš | 12. prosince 2015 v 23:08 | Reagovat

Moc pěkný :) Tohle jen tak někdo nenapíše.. Překrásně mi je....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama