Mít a milovat - pro Chloe

24. srpna 2012 v 2:07 | Jouer & Perdent |  Povídky na přání
Nazdárek!
Historicky první povídka na přání, kterou jsme "ó mi mistři" napsali. :D
Je ještě ze starého blogu. Zadání jsme dostaly od (tenkrát ještě) Chloe M. Raddle. Teď už jenom pro Chloe.
Doufáme že se Ti to, bude líbit a že je to podle Tvého očekávání. Aj Vám ostatním ale děcka! :D


1) Narcissa Malfoyová a dejme tomu...Regulus Black (jo, vím, že jsou bratranec a sestřenice )
2) Malfoy Mannor
3) Samozřejmě zhrzená a zakázaná láska. V tom se přímo vyžívám. (Já vím, už jsem s tím otravná.)

Mít a milovat


Láska si nevybírá a ani nestárne. Nikdy bych neřekla, že se mohu zamilovat do někoho jako je Regulus, byl to naivní malý klouček. I když já jsem nebyla jiná, společně jsme věřili na to, že je láska, na to, že právě ona nám přes temné časy pomůže. Pravda byla jiná. Když se lidé berou, říkají: "...dokud vás smrt nerozdělí." Já ani Regulus jsme si nic takového říkat nemuseli, možná to byla chyba, smrt nás rozdělila až později, předtím nás rozdělil můj sňatek - sňatek s Luciusem Malfoyem. Když jsem se vdávala bylo mi sedmnáct. Že si Luciuse vezmu jsem se dozvěděla právě v posledním ročníku v Bradavicích. Hned po skončení školního roku se začala chystat velkolepá svatba. Já jsem to ale nevnímala, nevnímala jsem to jak moc si mne chce Malfoy vzít. Přemýšlela jsem jen nad tím, jak to sdělit Regulusovi. Napsala jsem stovky dopisů, které nakonec skončily skrčené v koši proplakala jsem mnoho nocí, až jednou, přesně týden před mou svatbou jsem sebrala veškerou odvahu a přemístila se na Grimmauldovo náměstí. Objevila jsem se přede dveřmi velkého domu. Roztřesenou rukou sáhla po klice, otevřela jsem.

"Regulusi?" Špitla jsem do ticha. Nechtěla jsem to říct nahlas. Poprvé v životě jsem nevěděla co mám dělat. Na jednu stranu jsem tady vlastně ani nechtěla stát, nechtěla s ním mluvit, nechtěla jsem aby o mě věděl, nechtěla jsem aby se trápil. Na stranu druhou jsem ho chtěla mít u sebe, chtěla ho líbat, chtěla jsem se cítit zase v bezpečí v teple jeho náruče. V této chvíli jsem jen doufala že mé volání neuslyší, že budu moci odejít a možná i zapomenout.

"Cisso?" Mladý muž se objevil na schodech. V jeho tváři se mísilo překvapení ale i radost. S úsměvem na rtech se ke mně blížil. Já se neusmála, neudělala jsem ani krok abych mu byla blíž. Jen jsem stála a poslouchala vrzaní schodů pod jeho kroky. Šel stále blíž ke mně. Věděla jsem co chce udělat. Jedna část mého já chtěla to, co on. Překonat tu malou vzdálenost která nás nyní dělila a naplnit naše představy. Věděla jsem, že to nejde.


"Přišla jsem..."Můj hlas zněl plaše. Zhluboka jsem se nadechla. "Přišla jsem oznámit Tvé rodině datum svatby. Předpokládám že už o tom víte, ale slušnost je slušnost. Budeme s Luciusem rádi, když všichni přijdete." Schválně jsem zdůraznila slovo 'všichni'. Protože jen jediný člověk kterého jsem chtěla mít na své svatbě byl on. Jen němě přikývl. "Doufám, že to vyřídíš i ostatním, mám ještě mnoho vyřizování." Řekla jsem chladně, opět jen kývl. Nečekala jsem víc. Otočila jsem se a šla chodbou ke dveřím. V hloubi duše jsem naivně doufala že mě zastaví. Chytne mě za ruku, nedovolí mi od něj odejít - už nikdy. Neudělal nic. Neměla bych být zklamaná, vždyť to přece dělal pro nás. Nechtěl aby se ani jeden z nás trápil. Takhle to ale bylo ještě horší. Jen bezmocně stál a mlčel. Sáhla jsem po klice.

"Jsi šťastná? Spokojená?" zašeptal mi něžně do ucha. Zaskočilo mě to, neslyšela jsem ho přicházet. Otočila jsem se, pohlédla jsem do jeho očí, které připomínaly bouřková mračna. Topila jsem se v jeho očích tak jako tolikrát před tím. Pomalu, jakoby čekal že se budu bránit, se ke mně nakláněl. Naše rty se spojily v tak dlouho očekávaný polibek. Líbal mě už mnohokrát, ale nikdy jsem nepocítila to, co v tuto chvíli. Chtělo se mi smát i brečet. Nevěděla jsem jestli mám utéct, nebo navždy zůstat s ním. Odtrhnul se, dřív než jsem doufala. "A teď už jsi šťastná?" Už podruhé za tento den mě donutil k rozpakům. Neodpověděla jsem ze strachu z toho, že se neubráním slzám. Znovu jsem se vrátila do reality. 'To přece nemůžeš.' Zazněl jízlivý hlásek v mé hlavě. Otočila jsem se k Regulusovi zády, otevřela dveře. V očích mě začínaly pálit slzy. Chtěla jsem se jim ubránit, ale přece jen jsem to nezvládla - jedna jediná slza mi stékala po tváři. Rychle jsem ji setřela hřbetem ruky a přemístila se pryč.



Stála jsem v prostorném pokoji svého nového domova - Malfoy Mannor. Dívala jsem se na kapky deště stékající po skleněné tabulce okna, bušící do parapetu. Jsem zmatená. Bloudím svými myšlenkami a přemýšlím co by se stalo kdybych mu tenkrát odpověděla. Přešla jsem od okna k velkému honosnému zrcadlu v dřevěném zdobeném rámu. Správně bych si neměla na co stěžovat. Žít v přepychu a luxusu do konce života. Nejsem už dítě, jsem žena. Už nemůžu utéct do svého pokoje a zamknout se před celým světem.. Nový domov, nová rodina, nový život.

Blížil se den svatby. Byla jsem nervózní, ze všeho co jsem viděla, z toho co se mělo stát a hlavně z dalšího setkání s ním. Vím že není hloupý ani tak naivní aby někomu prozradil něco o našem posledním setkání. Přesto jsem se bála jeho reakce na to, až mě uvidí stát u oltáře a slibovat lásku a věrnost jinému muži.



"Hotovo, vypadáš úžasně." Řekla pyšně má matka, když zastrčila poslední blonďatý pramen do složitého drdolu. Konečně mi dovolila podívat se na sebe do zrcadla. Viděla jsem ženu v krásných, bílých šatech. Kdokoliv jiný by viděl i krásnou nevěstu, jenže já jsem viděla nešťastnou dívku. Vždy jsem si představovala že pokaždé když někomu budu říkat o své svatbě tak budu šťastná. Bez výjimky. Ale já se tak necítila.Vstala jsem. Už jsem se nemohla dívat na svůj prázdný odraz. Se strojeným úsměvem jsem šla přivítat svatební hosty. Mezi desítkami lidí jsem hledala jen jedinou tvář. Na jednu stranu jsem ho nechtěla najít a na druhou…


Těsně před začátkem obřadu se Blackovi objevili. Přestože jejich obličej i šaty zdobila elegance, vypadali sklesle. Nebyl čas je oslovit, jediné čeho jsem si všimla bylo, že byli jen dva - Walburga a Orion. Celý obřad proběhl až děsivě rychle a bez sebemenšího zaváhání nebo chyby. Až teprve když mi teta předala - jako poslední - svatební dar, zeptala jsem se jí na otázku, která mi celý den vrtala v hlavě. "Proč jste nepřišli všichni. Myslela jsem že…"

"Má drahá, ale mi jsme všichni. Všichni co zbyli."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charlie Charlie | Web | 24. srpna 2012 v 13:06 | Reagovat

pekné :D mne sa to páčilo :D Aj keď som tak trochu tušila, že to nebude mať happyend

2 Chloe Chloe | Web | 24. srpna 2012 v 21:23 | Reagovat

Skoro jsem už zapomněla, že jsem něco psala, ale když jsem si přečetla tu mnou vyplňnou objednávku, okamžitě jsem si vzpomněla. A napjatě se pustila do prvního řádku.
Překvapilo mě to. Vyrazilo dech. Nečekala jsem něco tak...nádherného, tak...smutného. Moc se mi líbilo, jak jsi vždycky dokázala perfektně popsat pocity i všechno ostatní. Doopravdy jsem nadšená. Pár Regulus/Ciss je strašně těžký na napsání a ty ses toho zhostila doopravdy velkolepě. Děkuji :)

3 Joure Joure | Web | 24. srpna 2012 v 21:33 | Reagovat

[1]: Děkuji, no víš, happyend není náš šálek kávy. :)

[2]: No, je to vážně už dlouho, co jsi to napsala. :) a... Tak úžasné to určitě není. :)

4 Chloe Chloe | 25. srpna 2012 v 20:16 | Reagovat

[3]: Tak to tedy je. Je to jedna z nejlepších povídek o Ciss, kterou jsem četla ;)

5 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 26. srpna 2012 v 10:55 | Reagovat

:O Je to nádherná povídka, opravdu se mi moc líbila! Já taky chci už delší dobu napsat něco o Cisse a Luciusovi, ale mezi ně už nikoho jiného tahat nebudu tentokrát xD, pokud to vůbec napíšu, že jo xD.
Ale jak píše Chloe - jedna z nejlepších povídek, kterou jsem o Cisse četla :).

6 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 26. srpna 2012 v 11:30 | Reagovat

Oh, tak ten konec je dechberoucí... Krásně napsané...

7 Paddy Paddy | Web | 26. srpna 2012 v 14:13 | Reagovat

páni, opravdu skvěle napsané... ta poslední věta tam skvěle sedí.. moc krásné, i když Ciss zrovna nemusím :)

8 Michelle Lilian Black Michelle Lilian Black | Web | 26. srpna 2012 v 23:04 | Reagovat

Moc krásný. :)
A k tomu mému videu,
ano, ta v červeném jsem já. :P

9 simpleeffective simpleeffective | Web | 31. srpna 2012 v 22:06 | Reagovat

PROOOOOČ.!!!!
Proč mi to děláte.!!!
Neměl umřít.!!!

Nééé.!!!
Umírám.!! :((((

p.s: je to boží. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama