Stvůra - I.etapa

31. července 2012 v 13:21 | Joure |  Stvůra

Ahoj!
Zaprvé, bych Vám chtěla za sebe i za Perdent fakticky poděkovat že většina z Vás s námi ještě počítáte! :) Je to od Vás fakticky úžasné.. :D
A řekli jsme že to tady nějako dáme do pohybu a toto je takový menší pokus. Není to ani tak kapitolovka jako spíš delší jednorázovka na několik kapiol/etap. :D
Je to složité, ale stejně se to dá do kapitolovek :D
Takže, toto je první etapa, je to takové kratší řekla bych, ale II. etapa už je rozepsaná a ta bude delší :)
Ták jo, sami potom pochopíte proč to nejsou kapitoly :)
Tak se zatím mějte fejn :P uživejte momentálního slunka, dokud ještě svétí a tak dále! :)


I. etapa - Dětství



"V každém z nás se ukrývá neznámá bytost,

která mluví cizím jazykem

a s níž se dříve nebo později

musíme pustit do hovoru."



François Taillandier



Jakmile se setmí, nastane čas, kdy se vkrádá chlad­ný a bezbarvý stín. Po celé věži se rozléhá zoufalý křik, nářky, prosby a motlitby. Lidé se tady mění. Naší terapií je ticho. Ticho nás naučí dívat se na minulost, pohlížet na své činy, zápasit s omyly. To díky tichu přemýšlíme, to ono nás pudí k neustálému přetřásání toho, co se stalo, vede nás, tiší naše úzkosti nebo je naopak vyvolává, vyvádí nás z nejistoty nebo nás uvrhuje v šílenství. Ticho krotí to špatné v nás, odebírá tíži hodin, bojuje proti těm částem nás samých, na něž bychom chtěly zapomenout. Pronásledují nás vzpomínky na rodiny, přátele, poklidný běh dřívějšího života, jako bychom tím chtěly zmírnit muka čekání na smrt. Takové jsou naše životy za mřížemi Azkabanu.



Zapomněla jsem na všechno. Na radost, smích, školu, nudné hodiny, nevinné dětské hry, na přátele - s výjimkou dvou lidí. Hlavně ona se mi zapsala do života jako ještě nikdo, zůstává tu se mnou i když o to nestojím. Pokaždé když zavzpomínám, jediné co se mi vybaví je ona. Chtěla jsem zapomenout i na ni, chtěla jsem ji odstranit ze svého života. Na jednu stranu se mi to povedlo, ale na tu druhou je tu stále se mnou. Uvnitř této cely zahalené tmou se v chladu samoty najednou minulost opět vynořila - na nic jsem doopravdy nezapomněla, jen jsem nechtěla vzpomínat. Pamatuji si všechno o mé první a poslední pravé přítelkyni- její vlasy, její pohyby, její hlas, smích, naše hry, sliby, přání, naši smyšlenou budoucnost. Mám pocit jako by to bylo včera. Byla jsem malá holka. Jak říkala moje matka nikdy jsem nebyla v normě. Sebe si pamatuji jako energetické, střeštěné děvče s rozbitými koleny a věčně rozcuchanými vlasy. Už jen to mě předurčovalo k tomu, aby si mě lidi pamatovali. Matka měla asi pravdu, nezapadala jsem mezi ostatní roztomilé děti, které se celé dny jen culily a ve všech směrech mě převyšovaly. Nikdo si se mnou nechtěl hrát, dokonce si se mnou nechtěly ani povídat! Byla jsem až moc odlišná. Myslela jsem si, že si nikdy nenajdu kamarádku. A pak…

Objevila se jako blesk s čistého nebe. Ve dveřích třídy stála holčička v modrých šatech. Představila se jako Vanessa. Světlé vlasy měla zapletené do dvou copů, její obličej zdobilo pár pih a nádherné kulaté modré oči. Byla jako anděl. Stále nechápu proč se stal modrý bonbónek přítelkyní malé zrůdičky, ale od té doby jsme nemohly žít jedna bez druhé. Volala jsem jí každou sobotu brzy ráno - vždycky jí to rozčílilo. Kdykoliv jsem vytáčela její číslo, bušilo mi srdce a chvěla se mi ruka, jako by jsem čekala, že mě odmítne jako všichni ostatní. Povídaly jsme si o svých snech, o svých představách, o životech, odříkávaly rozpočitadla, smály jsme se, nic nás nedokázalo umlčet: pořád jsme si měly co sdělovat, vyprávět, a když už nebylo co, vymýšlely jsme si. Zvala mě k sobě. Bylo nádherné objevit svět jejíma očima. Všechno se zdálo tak jednoduché a tak … modré. Když jsme byly jednou u nich na zahradě, hrály jsme si na víly které tančí po paloučku a mají kouzelnou moc. Vanesse vůbec nepřišlo divné, když jednou pod mým dotekem rozkvetlo poupě vlčího máku. Řekla mi tehdy, že jsem opravdová víla. Šest let jsme byly nejlepší přítelkyně na život i na smrt. Nenáviděla jsem se za to jaká jsem, nenáviděla jsem ten dopis, nenáviděla jsem tu pitomou školu, která mě nutila opustit Vanessu. Nechtěla jsem být jiná než ostatní, než Vanessa. S ní jsem se cítila stejně jako všichni. Jako bych zapadala. Nechtěla jsem být čarodějka! Aby se matka vyvarovala zbytečným otázkám, museli jsme se odstěhovat pryč. Nemohla jsem Vanesse prozradit mé tajemství, ale lhát jí, bylo ještě těžší než cokoliv jiného. Poslední společnou noc jsme smísily svoji krev, takhle jsme mohly zůstat spolu navždy. V objetí jsme se druhého dne dlouho loučily. Když jsme nasedli do auta, obě jsme plakali. Dlouho jsem se za ní dívala, i když jsem jí neviděla, stále jsem mávala. A tak jsem ztratila na dlouhou dobu člověka, který byl celé moje dětství. Ztratila jsem mého modrého anděla. Vanessa nemá vlastně žádný vztah k příběhu, který bude následovat. Možná jen to, že jsem vždycky toužila po podobném přátelství a hledala jsem ho usilovně u někoho jiného.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Paddy Paddy | Web | 4. srpna 2012 v 18:49 | Reagovat

pááni... hodně zajímavé.. dýchá to takovou zvláštní atmosférou... hodně povedené, jen tak dál XD

2 cassiopea-black cassiopea-black | Web | 10. srpna 2012 v 14:59 | Reagovat

musím souhlasit s Paddy, ta atmosféra je opravdu jedinečná... povídka mě opravdu zaujala a těšim se na to, co nastane dál :)

3 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 10. srpna 2012 v 17:53 | Reagovat

Nezačíná to ale vůbec špatně! Je to poutavé, jdu si přečíst další část - a taky by mě zajímalo proč je hrdinka v Azkabanu - AUTP postava nebo někdo koho dobře známe...?

4 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 9. září 2012 v 15:18 | Reagovat

je to veľmi zaujímavé :D také zvláštne :)) Ale nádherne zvláštne :D

5 Surynka Surynka | Web | 11. září 2012 v 21:01 | Reagovat

Velmi zajímavé... takové tajemné :D

6 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 22. září 2012 v 8:50 | Reagovat

O.O. Jsem tak ráda, že jsem se ke kompu na delší dobu dokopala a přečetla si tak 1.etapu. Je to luxusní a vážně nekecám! Akorát tak přemýšlím, jestli jde o nějakou postavu z HP? No, jdu si přečíst další etapu! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama