2. kapitola - (ne)Pochopená

10. ledna 2012 v 16:27 | Joure |  Přeji ti jen to nejlepší
Omlouvám se za neaktivitu.. Měla jsem totiž hodně učení, no víte - pololetí :D
Každopádně, jsem ráda, že aspoň někdo četl první kapitoolu ... Já vím - ze začátku to všechno bývá nudné, ale dejme tomu čas ne?
Druhá kapitola - tramtadadááá (No to je sláva, vyloženě :D )

Evellyn (ráno před vyučováním, nádvoří)
Seděla jsem na lavičce vedle Nancy, která popotahovala z cigarety. Vicky se tvářila znechuceně a opět nás poučovala o škodlivosti kouření…
"Je to.. co… CO?!"
Na tuto otázku, kterou jsme slyšeli snad po-milionté jsme všichni znuděně odpověděli to, co chtěla slyšet.
"Nezdravé."
"Proto vždycky, když jsi nablízku nekouřím," řekla jsem do ranního ticha.
Nancy dlouze potáhla. Vicky kroužící kolem nás jako satelit, vykřikla až moc nahlas.
" Rose!" Díky Bohu, vůbec si nás kvůli tlusté knížce svírající v rukou nevšimla a šla cestou do Velké síně, pravděpodobně na snídani.
"To je kráva.. Ani nepozdraví."
Ušklíbla jsem se. "Děláš, jakoby ti to vadilo. Nevím kdo říkal že by se s ní mělo něco udělat. No.. máš nepřeberné množství možností."
"Co máš namysli? Třeba ji trošku potrápit?"
"Nancy, promiň že se opovažuji promluvit, ale jsi fakt ze Zmijozelu."
Pak jsme se všichni rozesmáli.
Bylo asi půl deváté a my jsme se konečně všechny sešly. Čekala jsem na holky už od osmi hodin, když jsem konečně zaslechla Dorianův hluboký hlas a Evellynin smích,pak zmlkli - nechtěla jsem ani pomyslet na to co právě dělají, i když jsem to věděla. Trvalo asi dvě minuty než Llyn konečně vešla dovnitř. S úsměvem na rtech ke mně zamířila, jakoby snad nevěděla co se dnes stalo, nebo co mi před chvílí provedla. Vicky ještě nepřišla.
"Ahoj." Řekla jsem, jako bych byla duchem nepřítomna. Evellyn si toho očividně všimla.
"Děje se něco?"
"Blbá otázka, nemyslíš?" Odsekla jsem.
V tu chvíli se k nám přiřítila Victoria. Byla jsem ráda že je tady, aspoň nebudu muset být s Llyn sama. Náhodou jsem zachytila jejich významné pohledy.
"Tak o co jsem přišla?" Usmála se Vicky.
"Vlastně o nic. Evellyn přišla chvíli před tebou.." Opět jsem zatlačila slzy. Nebyla jsem si jistá, jestli to náhodou nejsou slzy vzteku. Ale kdo by o tom přemýšlel.
"Ano.. Ale teď jsme tady kvůli jiné věci, ne?" Musí mě stále shazovat, jestli jí nejsem dost dobrá, může klidně jít za Dorianem. Nikdy bych tohle nedokázala říct nahlas. Druhá z mích kamarádek nebyla tak necitlivá. Položila mi ruku na rameno a soucitně se na mě podívala.
" Stalo se něco vážnějšího?"
Dokázala jsem ze sebe šeptem vypravit jediné jméno, které jsem nenáviděla i milovala současně.
"William." Dál už jsem nebyla schopná cokoliv říct a slzy se mi začaly koulet po tvářích. Na Llyn bylo vidět, jak je jí tato debata proti srsti. Netrvalo to dlouho, než z pusy vypustila další jizlivou poznámku, kterou s velkým potěšením věnovala mé osobě.
"Zase si tě nevšiml? Já vím že je to pro tebe těžké období ale chápu tě.." Docela mě šokovala.
"Nemůžeš pochopit co prožívám! Ty máš vždycky co chceš!"
"Holky .. myslím si že je zbytečné přidělávat si ještě víc problémů. Zvláště pro tebe Rose. Chápu že jsi teď víc citlivá, když procházíš touto nepěknou zkušeností. Evellyn, mohla by jsi se prosím snažit být milejší?" Začala nás uklidňovat Vicky.
"Neboj, budu na tom pracovat. Omlouvám se." Rozhodla jsem se konečně jim všechno povědět.
"Dnes ráno, když jsem šla na snídani .." zhluboka jsem se nadechla, "uviděla jsem s ním Nancy. Jakoby chtěla abych je viděla. Nevím co o mě povídá po celém Hradě, a vlastně to radši ani nechci vědět, ale vím že to nejsou pěkné věci. Netuším co jsem jí kdy udělala a proto nechápu, za co se mi tak mstí. Copak se s ním baví jen proto aby mi ublížila?" Zakončila jsem svůj monolog.
"Proč by to měla dělat? .. Rosie, pořád si myslím, že by jste si to měli vyříkat z očí do očí." Řekla Vicky.
"Ale no tak, vždyť si je spolu viděla jen jednou, to přece ještě nic neznamená…" Přidala se Evellyn.
"Jak mám vědět,že se to nebude opakovat?" Špitla jsem uplakaně.
"Nemůžeš vždycky věřit jen v to špatné. Na všem se najde něco dobrého." Pravila s úsměvem Vicky. Byla jsem ráda že mě povzbuzují a utěšují, ale nyní jsem potřebovala klid a soukromí.
" Promiňte.. ale.. dneska toho na mně bylo moc. Půjdu si lehnout, jestli Vám to nevadí. Děkuji za podporu, holky. A dobrou noc.. " Vykouzlila jsem falešný úsměv. Nečekala jsem až mi odpoví, zvedla jsem se a odešla. Za zády jsem ještě slyšela jak si něco špitají. Asi se jim hodilo, že jsem tak rychle vypadla a nemuseli se, se mnou dál vybavovat. To mi ale bylo teď jedno. V hlavě se mi míchalo tolik myšlenek, všechny ohledně Nancy s Williamem. Slyšela jsem Vicky jak se mi snaží zvednout náladu a obraz těch dvou. Nancyin smích…
S trpkými vzpomínkami jsem uléhala do postele a zatáhla jsem kolem sebe závěsy. Potřebovala jsem klid,soukromí.. ale především JEHO. Ale jediné co mě teď obklopovalo, byla černo černá tma a děsivé ticho,které spalovalo mé nitro. Nemůžu to nechat jen tak, něco v mé hlavě mi říká abych bojovala, protože mám ještě šanci-můžu ji porazit. Ta druhá část ovšem říká, že bitva je předem prohraná. Nevím co je právě teď správně a co špatně, ale vím že jedna z nás bude poražena…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 10. ledna 2012 v 18:53 | Reagovat

Je mi ji celkem líto :-( Snad se to nějak změní!

2 cassiopea-black cassiopea-black | 15. ledna 2012 v 20:09 | Reagovat

líbí se mi ten konec :)... je nefér, že některým to vychází a jiní se kvůli klukům pořád trápí... no, jsem zvědavá, jak se to vyvine dál ;)

3 Moony Moony | 27. února 2012 v 16:42 | Reagovat

Ahojte holky, ikdyž jsem sem nikdy nic nenepsala a na váš starý blog taky ne, četla jsem skoro všechny povídky a své mezery si hodlám doplnit co nejdřív!!! :-D Chtěla bych vám to tu MOC pochválit!!! :-D Máte to tu super!!! Prostě boží!!!! ;-)

4 Surynka Surynka | Web | 28. srpna 2012 v 12:39 | Reagovat

Hmmm... trošku zamtená, ale snad se Rose konečně vzpamatuje :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama