1. kapitola - Nenávidím tě

2. ledna 2012 v 17:46 | Joure |  Přeji ti jen to nejlepší
První kapitola!
Zkusím ji přidat, ikdyž je mi docela líto že jenom jeden člověk okomentovat prolog.
To Vám dá vážně tolik zabrat?
Doufám, že aspoň tohle už budete číst.


15. září 1971
Deníčku,
Tedy od teď už spíš Sarah. Budeš mít jméno po mé bývalé nejlepší kamarádce. Bavili jsme se spolu už od školky, pak se bohužel stala taková věc... Od té doby prostě nemám moc štěstí na kamarády. Sarah se začala bavit s Winnie, což byla BF mé současné nejlepší kamarádky Vicky Quinnové . Poznali jsme se díky Evellyn. Je o rok mladší a letos přestupuje do Bradavic. Jsem ráda že budu mít ve škole přátele. Konečně. Ona a Evellyn jsou momentálně moje největší opora. Můžu jim věřit jako nikomu, říct jim co se mi honí hlavou, moje pochyby, starosti a pocity. Dokáží mě rozesmát, pamatuji si všechny chvíle strávené s nimi. Třeba zrovna u Llyn v létě, jsem se od holek naučila hrát famfrpál. Byla jsem v týmu s Vicky, ale šance na výhru byla téměř nulová. Evellyn totiž hraje za Havraspár, navíc s ní její bratr trénuje. Létání nebylo tak hrozné jak jsem si představovala, i přes svou závrať jsem si vedla dobře. Byla to zábava a alespoň na chvíli jsem zapomněla na své nekonečně narůstající problémy. A jsem zpět v realitě. V pošmournosti všech všedních dnů - už ani nevím kdy jsem opravdovou radost. Můžu říct o někom koho miluji že mě ničí?
S nosem zabořeným v knížce jsem se pomalu šourala na snídani. Jako obvykle jsem byla tak zažraná do starodávných run, že jsem si nevšimla že mě Abby s Caroline pozdravily. Snad si to nevezmou osobně. Dál jsem se loudala chodbou a absolutně vůbec jsem nevnímala ospalé rozhovory ostatních studentů. S raním vstáváním jsem byla tak nějak srovnaná ještě z doby kdy jsem každé ráno musela vstávat v šest, abych stihla přijít včas do školy.
Je zvláštní, že i když jsem rok od roku starší a "dospělejší", vždycky jsem doufala že se stejným tempem budou měnit i mí spolužáci-omyl. Jsou rychlejší. Zahlédla jsem Evellyn s Dorianem na nádvoří, on jako každé ráno kouřil svou snad povinou cigaretu a pouštěl k nebi obláčky dýmu, ona seděla vedle něj a něco mu šeptala do ucha-teda aspoň myslím. Je mi líto, že já nikoho nemám, ale vím a věřím že se to určitě brzy změní, jak říká Vicky. Zašla jsem za roh a měla jsem pocit, jakoby mi přestalo tlouct srdce. Nelekla jsem se ducha, nebo někoho ze Zmijozelu, kdo provádí odpornou kletbu. No, ten Zmijozel je vlastně základem mého zděšení. Viděla jsem jen pár kroků před sebou černovlasou Zmijozelskou studentku Nancy, jak si vykračuje po chodbě s mým Mattem a očividně se u toho dobře baví-mrcha jedna. Chtěla jsem se rozkřiknout na celé kolo ať ho nechá být, ale copak jsem mohla? Rozhodla jsem se tedy, že tiše půjdu za nimi, rvalo mi to srdce ale nedokázala jsem je předejít bez toho aniž bych se rozbrečela. Proto jsem šla za nimi a snažila se jít co nejtišeji. Sem tam jsem zaslechla jejich smích, smích který byl naprosto ohlušující i když ve skutečnosti byl tichý. Tohle byla snad má nejpomalejší cesta do Velké síně. Když jsem byla konečně ve vnitř neodlepila jsem oči ze špiček svých bot. Když jsem si konečně sedla,pomalu jsem si nalila čaj a soukala do sebe snídani. Nastal čas na přetvařování nechtěla jsem Abby zkazit den už ráno, tak jsem na její otázku jak jsem se vyspala, odpověděla jak jinak než kladně. Nevím jak to dělá,ale asi má nějaký šestý smysl vždycky pozná, když s někým není něco v pořádku. Proto jsem vypila čaj a s umělým úsměvem odešla od stolu. Ve dveřích jsem se potkala s Llyn držící se za ruku s Dorianem a Vicky, která se něčemu neuvěřitelně smála. Když jsem je míjela všichni se na mě nechápavě podívali a já jsem si zatlačila slzy. Všimla jsem si, jak se Vicky vydala za mnou po chvíli se k ní přidala i Llyn. Netrvala jim dlouho mě dohonit, zhroutila jsem se totiž za prvním rohem a celou chodbu rozezněly moje vzlyky. Bylo toho na mě moc, když jsem viděla Nancy s Mattem a pak ještě Evellyn s Dorianem. Pláči jsem se prostě neubránila… Nevnímala jsem čas ani prostor,teprve když mi Vicky mávala před nosem kapesníkem jsem se tak nějak probrala.
"Jo díky, já mám…teď nějaké těžké období." A každé slovo jsem prokládala vzlyky.
"Jestli tě pořád žere, že jsme s Dorianem spolu,tak se ti omlouvám, ale na lásku musí být dva." Evellyn se na chvíli odmlčela,všimla jsem si jak trpce lituje toho co řekla. Situace využila Victoria: "A co se ti vlastně stalo?" řekla konejšivým hlasem.
"Mě se teď o tom nechce moc mluvit… Probereme to třeba po vyučování…" Na to obě přikývli hlavou,čekala jsem že už odejdou.
"Já se ti omlouvám Rose nemyslela jsem to tak…" Jen jsem kývla hlavou, vím že to tak nemyslela,jenže dnes jsem prostě neměla náladu.
"Tak už pojďme ať stihneme vyučování." Pronesla jsem do ticha.
"Jo, už je čas nedokážu si představit co by se stalo,kdyby jsme přišli zase pozdě." Pravila s úsměvem Vicky a v tom jí zakručelo v břichu.
"Jejda..to se ozývá mé ubohé bříško…" Začala jsem se smát i když se mi nechtělo, ale jsou to přece moje kamarádky. Doufala jsem,že si brzy najdu čas zapsat si alespoň něco do svého deníku…
Po dvou únavných hodinách jsem konečně mohla otevřít deník a nikým nerušená jsem mohla psát. Vlastně spíš musela, musela jsem se svěřit někomu, kdo mi nebude vyvracet mou teorii…

Sarah,
Nevím za co se mi život tak krutě mstí. Od rána až do večera je mi přisouzeno, aby mi byla připomínána má bolest, znásobující se radostnými pohledy a štěstím mích spolužáků. Od doby, když slunce vysvitne, až po dobu, kdy zapadne vídám všude po škole JEHO. Kdyby byl sám, bylo by to jen dobře…mohli by jsme si občas popovídat (kdybych byla schopna mu něco říct), nebo se lépe poznat. Byla s ním ale ONA - Nancy Blacková. Věděla jak moc mi ubližuje když ji s Williamem vidím a pro ni o důvod víc, proč být s ním . Nevím, proč má potřebu mě takhle týrat, nikdy jsem o ní neřekla křivého slova, nedokázala bych to o nikom říct. (S vyjímkou Evellyn, zničila mou první pravou lásku - mám pocit že jsem se přes to pořád nepřenesla. Přesto se sama sebe snažím donutit k tomu, mít ji upřímně ráda. Asi nejsem moc dobrá herečka,i když jsem s ní strávila pěkné chvíle, mám pocit jakoby se ke mně stále chovala tak nějak…divně, nedůvěřivě. Její slova útěchy nepůsobila od srdce, jako tomu bylo u Vicky. ) Ale nedokázala bych se jí pomstít. Nemám sílu ani na to, abych zastavila slzy, deroucí se mi co chvíli do očí. Když jsem se víceméně přenesla přes Doriana s Evellyn, musela přijít ona a doslova mi ho vnutit. Nedokážu se vzepřít ani sobě, natož tak vůči jiným. Mé srdce bylo znova rozpůleno ve dví. Opět ho zasáhla a zničila ta proklatá láska! Nenávidím ho a přesto ho miluju - to je ten důvod proč sama sebou opovrhuji… Nancy a William. Pocit, když je vidím se spolu smát je jakoby mi někdo vrazil do srdce nůž - nedivila bych se kdyby to někdo udělal. Kdo by na mě bral ohledy, na hloupou mudlovskou šmejdku. Už kolikrát jsem na Nancy viděla, jak mě tak touží nazvat, myslím si ale, že v tomhle ohledu je stejně zbabělá jako já. I když jsem je spolu zatím viděla jen jednou, stále nemůžu z hlavy vypudit domněnku, že to nebylo naposled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 6. ledna 2012 v 21:15 | Reagovat

Ta výměna kamarádek hned na začátku je mi nepříjemně známá :D Chudák holka nemá to lehký. Snad se ji nějak poštěstí ;-)

2 cassiopea-black cassiopea-black | 7. ledna 2012 v 20:00 | Reagovat

to je hezký, nazývat deník jménem xD pěkná kapitola :) nemá to lehký, no... snad si najde někoho, s kym bude šťastná :)

3 Surynka Surynka | Web | 28. srpna 2012 v 12:36 | Reagovat

Zvláštní sledovat studenty jiné koleje, než Nebelvíru a Zmijozelu (dvě nejběžnější koleje v povídkách) a ještě otázka, to že je ta Nancy Blacková, to je náhoda, nebo nějak souvisí s TĚMI Blackovými?

4 Joure Joure | Web | 28. srpna 2012 v 12:41 | Reagovat

[3]: Ne, to opravdu ne, Nancy nijak s TĚMI Blackovými nesouvisí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama