Prolog

30. prosince 2011 v 12:50 | Joure |  Přeji ti jen to nejlepší
Tákže... Tady máte prolog k nové povídce.. Nebudu dávat žádné limity na komentáře, ale taky nemusíme vůbec psát, když to nikdo nebude číst, že jo?
Tak snad...
Pěkné počtení :)

Prolog - Život není lehký
Věta: Láska bolí. Pro mě byla vždy jen výmyslem někoho, kdo nenávidí ten nejkrásnější cit. Ale časem jsem si začala myslet, že právě tato věta, je mým celoživotním mottem. Je to ironie, ale jisté životní nepříjemnosti mi přinesli i pozitiva. Tak třeba když se naši rozváděli, což nebylo zrovna příjemné, protože matka chtěla, abych byla s ní, ale já zůstala s tátou. Teď toho možná lituju… Každopádně po tom co se naši rozvedli, jsem měla přestoupit na druhý stupeň základní školy. Tuto příjemnou změnu, ale něco překazilo. To něco byl dopis z Bradavic. Když se naši rozváděli, občas se mi stala nějaká zvláštní věc, tu jsem rozbila skleničku, aniž bych se jí dotkla, zabila jsem jedním pohledem naši palmu, která až do osudného dne stála v obýváku.
Když přišli lidi, kteří si měli promluvit s mými rodiči… další milá situace. Táta věděl, že tam pojedu i přes jakýkoliv zákaz a tak si vyslechnul onoho vyslaného a já jsem mohla jet do Bradavic. Když jsem nastupovala do vlaku, potkala jsem skupinku holek, která stála uprostřed úzké chodby. "Mohly byste prosím uhnout?" Jedna z holek se na mě podívala a usmála se, pak společně s jejími kamarádkami ustoupila. Konečně jsem našla prázdné kupé, sedla jsem si a kufr položila na zem před sebe. Ještě jsem zamávala tátovi a vlak se rozjel typickým škubnutím, v tu chvíli se rozletěly dveře kupé, stály v nich dvě udýchané holky. "Je to dobrý Lyn, mám místa! Ahoj, my si přisedneme jo?" Byla jsem trochu vyvedená z míry, ale co třeba budou fajn i když si nejsem moc jistá. Jakmile se usadily, holka která přišla do kupé později se představila: "Jsem Evellyn a tohle," ukázala na kamarádku. "je Nancy. A jak se jmenuješ ty?" "Já jsem Rose…" Vlastně jsem ani nestihla doříct své příjmení, když se opět otevřeli dveře, tentokrát v nich ale stál asi ten nejkrásnější kluk, co jsem kdy viděla a jeho kámoši. "Ahoj," promluvil medovým hlasem. "jsem Dorian." Sebevědomě vstoupil i s kufrem dovnitř, následován klukem, který se představil jako Oliwer,poslední z nich řekl potichu jen: "Já jsem William." Celou cestu jsme se dobře bavili, Dorian pořád vyprávěl nějaké vtipné historky a já jsem cítila, že mé srdce tluče jen pro něj. Ovšem potíž byla v tom, že seděl vedle Evellyn, která mu absolutně nevěnovala pozornost. Nechápu, jak to dokáže, vždyť on vypadá tak…tak DOKONALE… Když jsme vystupovali dokonce pomohl Evellyn s kufrem a já ho musela táhnout sama, možná je to tím, že nejsem tak hezká jako ona, ale já takové typy znám, hezká slupka, zkažený vnitřek.
Do Velké síně, jsme vstupovali pomalu, byla jsem udivená ze všeho, co jsem uviděla. Pak jsme čekali na to, než se Moudrý klobouk rozhodne, kam nás pošle. Já jsem se dostala do Havraspáru, do koleje pro inteligentní, skoro až enormně nadané studenty. Bohužel nejsem ve stejné koleji, jako Dorian, zato tady mám Evellyn… Milé překvapení je, že jsou i ty dvě holky, které jsem potkala na chodbě ve vlaku. Po večeři nás odvedli do společenské místnosti mé koleje. Na pokoji jsem s Abby, Caroline-z vlaku- a samozřejmě s NÍ… Ach jo, život není lehký…
Dozvěděla jsem se po půl roce, že Lyn chodí s Dorianem, jakoby nevěděla, jak strašně ho miluju. Z tohoto stavu jsem se hrabala ještě hodně dlouho, pak mi ale pomohli Abby s Caroline a Nancy s Oliwerem, každý trochu jinak. Abby mě uklidňovala, že to bude dobré, a že je někdo lepší. Caroline mi říkala to samé. Nancy a Oliwer mi otevřeli oči. Proč bych měla být smutná, když je tu někdo lepší než Dorian.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angee Angee | Web | 1. ledna 2012 v 1:45 | Reagovat

Takže, jelikož tohle píšu tak nějak v poloopilosti, řeknu, že se mit o hódně líbí :)
→ Víc se nebudu vyjadřovat :D

2 cassiopea-black cassiopea-black | 5. ledna 2012 v 22:11 | Reagovat

na druhý, a pořádný, přečtení je to ještě lepší :) moc hezky píšete, holky ;) začíná to zajímavě a jsem zvědavá na další osud naší Rose :)... jinak, oslovení se odděluje z obou stran čárkama :) a pozor na podmět ve větě... třeba tady:Když jsem nastupovala do vlaku, potkala jsem skupinku holek, které stáli uprostřed úzké chodby. ... má tam být skupinku holek, která stála uprostřed úzké chodby... podmětem je skupinka, ne holek ;) a hned věta za tím: "Mohli byste prosím uhnout?"... tady už víme, že se jedná jen o holky, takže bude y ne i ;)... bzw,nebyl by mail?... nebo icq? abych ty případný upozornění nemusela psát sem...

3 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 6. ledna 2012 v 21:09 | Reagovat

Poslední věta je mnoho slibující. Kdopak bude ten leší?

4 Zasněná* Zasněná* | Web | 23. ledna 2012 v 23:43 | Reagovat

Začínám mít čím dál tím větší radost z toho, že jsem nemocná. :-D Bylo to krásné. Souhlas s Alice, jsem zvědavá, co z toho bude.. :-) Nechám si to na zítřek, teď už tady usínám. :-)

5 Surynka Surynka | Web | 28. srpna 2012 v 12:31 | Reagovat

Krásné, možná trochu moc uspěchané, při čtení mám pocit, že závodím, ale to mi nevadí, proto děj vypadá fakt zajímavě, akorát mi vadí jméno jednoho z těch kluků. Proč Dorian? Já teď čtu The picture of Dorian Gray a prostě se mi to plete a nesedí mi to tam... není to tvoje vina, to jméno existuje, akorát, že jsem ho slyšela akorát v té knize, takže ho vidět někde jinde, je minimálně nezvyk, ale to nevadí a jdu na 1. kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama