Osudová chyba

21. října 2011 v 20:22 | Jouer & Perdent |  Jednorázové
Byla psaná do soutěže SONP. Řekla bych, docela zvláštní. Posuďte sami. Je spíše o Siriusovi, ale zadaním bylo zmínit všechny Poberty. Ikdyž se tam vyskytují málo, aspoň tam vystupují.

STARŠÍ POVÍDKA! NEPOUKAZUJTE PROSÍM NA CHYBY, VÍME O NICH. BERTE S REZERVOU.

Měl jsem vždycky krásné slečny a je pravda, že toho by se si nevšiml jedině slepý. Jenže, když celý život chodíte z hezkýma, ale hloupýma puťkama někdy zatoužíte po něčem jiném, po něčem lepším. Ale jak se k tomu dostat, když to lepší má váš nejlepší přítel… Všichni jistě ví že když si něco vyberu vždycky to dostanu a to bez vyjímky. Vlastně ani nevím, proč jsem to chtěl, možná jen kvůli tomu, že byla jediná, kterou jsem nemohl mít…
Byl jsem poslední rok v Bradavicích. Rok plný změn, jak všichni říkali. Už jsme dospělí! Prohlašovali všichni hrdě, jenže já jsem se cítil jako malý podvedený kluk, kterému vzali oblíbenou hračku. Hračku, spíš panenku na hraní, ale kdo mi ji dá tentokrát? Příjde sama? NE! Nepříjde, naopak se vzdaluje a je čím dál víc v dálce za horizontem. Vzdálená, už není na dosah jako tenkrát. Vlastě už ani jediná není na dosah, tak jako dřív. Čím dál jsem nad tím přemýšlel, tím víc jsem se zamotal do svého nitra a nebyl jsem si jistý ničím jiným, jen jistou posedlostí. Po ní… Nikdo o tom nevěděl a ona do jisté chvíle taky ne. Už vůbec jsem se o tom nechtěl zmiňovat před mými přáteli, především před Jamesem. Hrozně mě užíralo, že ji nemám já, ale on. Toužil jsem po ní čím dál víc. A když jsem je jednou viděl, jak se spolu líbají… Měl jsem pocit, že mi násilím vyrvali srdce z těla. Vždycky jsem to Jamesovi přál a pomáhal mu dobít jedinou dívku, o kterou vždy stál. Řekl jsem si, že přece musí být něco, co mě k ní dostane a pak, bude moje… Nikdy jsem ji vlastně ani nemiloval, spíš šlo o pocit momentální moci. Být pánem situace. A proto jsem se rozhodl k zoufalému a úplně zbytečnému kroku. Udělal jsem to, čeho do teď lituji, pokusil jsem se přebrat svému nejlepšímu kamarádovi jeho celoživotní lásku. Jak jsem už říkal, to co jsem chtěl jsem měl. A tahle maličkost nebyla nijak velkým problémem. Nebo jsem si to alespoň myslel. Když se o jejich vztahu všichni dozvěděli, byli nadšení. Konečně má James to co chtěl a Lily ve své podstatě taky. Měla někoho, kdo ji chtěl, někoho kdo po ní toužil. Ze začátku jsem byl naprosto klidný, žádná křeč, bral jsem to jako samozřejmost. Když k sobě lidi cítí lásku většinou jsou spolu. Pak mi to ale začalo vadit. Vím, že to byl kamarád, ten nejlepší to jistě, ale proč jsem byl najednou odsunut na druhou kolej? Já jsem na něj měl čas vždycky. Bylo to snad kvůli tomu, že jsem nikdy nemiloval doopravdy? Řekl jsem si, že to musím změnit. Chtěl jsem ublížit nejlepšímu příteli, už jen to ze mě dělalo zrádce. A nakonec jsem se pomstil úplně jinak. Jednou, když jsem byl na pokraji sil, jsem se konečně odhodlal k tomu činu. Přišel jsem za Lily Evansovou a ikdyž jsem moc dobře věděl, že mě odmítne, nebo zesměšní, šel jsem za ní. Zaklepal na dveře a jakoby mi osud hrál do karet. Byla v pokoji sama, zdálo se mi že jí není moc dobře. I přesto si na mě udělala čas, šli jsme do knihovny. Sedli jsme si k malému stolku. Chvíli jsme jen tak seděli, neřekli jsme ani slovo. A pak jsem ji políbil. Nečekal jsem to, ale ona můj polibek opětovala. Bylo to až moc krásné na to, aby to vydrželo. Měl jsem Lily a to bylo hlavní, měl jsem ji sice jen na malý okamžik, ale byla moje…jen na okamžik. Postupem času, jsem toho začal litovat. Lily s Jamesem se už nikdy nedali dohromady. Upadli v zapomnění a jejich cesty se rozdělili. Já jsem odjel z Bradavic, zmatený, osamocený. Těsně po odjezdu jsem se ještě naposled viděl s Remusem a Peterem. S mými bývalými přáteli, lidmi, kteří pro mě byli důležití. Teď už, ale nejsou. Jsem pro ně a vždy budu zrádcem. Každý den přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych neudělal tuhle obrovskou chybu, která nezničila život jen mě, ale i dalším lidem. Omlouvám se, sice pozdě, jenže to neznamená, že toho nelituji…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 10. srpna 2012 v 21:26 | Reagovat

Zajímavá verze příběhu o Pobertech... Sice by nemohl existovat Harry a všechny ty úžasné knížky, které napsala Rowlingová by nedávaly smysl, ale je zvláštní možnost... Ale stejně mám radši tu straou, osvědčenou... A navíc myslím, že tohle by Siri nejlepšímu kámošovi neudělal!!! On by za ně klidně zemřel!!! Takže tahle povídka mu křivdí!!!!! Ale jak jsem už napsala... Je to zajímavá alternativa!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama