Co znamená NAVŽDY?

21. října 2011 v 20:02 | Jouer & Perdent |  Jednorázové
Asi rok stará povídka, věnovaná naší kamarádce.
STARŠÍ POVÍDKA! NEPOUKAZUJTE PROSÍM NA CHYBY, VÍME O NICH. BERTE S REZERVOU.

INFO:
Tahle povídka je věnována naší kamarádce Angele, za to čím vší si prošla. A stejně jako ona doufáme že už se jí nic podobného nestane. Pěkné počteníčko, Jouer & Perdent .


Už bylo kolem půlnoci ale dvě nebelvírské studentky ještě sami seděli ve společenské místnosti a přemýšleli na hloupostmi a vesele se smály.
"…ale vždyť to říkal!" " Né neřekl..nikdy by neřekl že se mu líbím." Odporovala Erika. " Opravdu to říkal…vážně já ti nelžu. Nikdy bych ti nelhala jsme přece NKN." Erika se usmála. " Nejlepší Kamarádky Navždy."
Pak se ještě zasmály a Angela nadhodila téma na to že by mohly jít spát. "Jsem už taky docela unavená." Přikývla Erika a zívla. Za chvíli už obě ležely v posteli. "Tak dobrou." Řekla Erika. "Jo jasně, dobrou s kobrou…" Jakmile se Angela ráno probudila a jako po každé se podívala, ke kamarádčině posteli ta tam ovšem nebyla na jejím místě ležel jen zmuchlaný promočený kapesník a roztržená obálka.…
Angela vešla do Velké síně a šla si sednou na své obvyklé místo kde už sedm let sedávala společně se svou kamarádkou. Jenomže Erika nikde. Pozdravila nějaké dívky u stolu a zeptala se: "Nebyla tu Erika?" Studentky se zatvářily zmateně. " Kdo?" Angela si povzdechla. " Ta holka co tady vždy sedává mezi prvníma. Ta s těma hnědýma krátkýma vlasy." "Jo…tak ta tady nebyla." Prohlásila jedna z dívek a dál se vesele bavila s ostatními. Dívka to dál neřešila doufajíc v to že kamarádka co nejdřív příjde. Asi po pěti minutách opravdu vešla Erika , s očima podlitýma krví. Angela na ni zamávala a ukázala na volné místo vedle sebe. Erika však Angelu ignorovala a sedla si na druhou stranu dlouhého stolu. Když to tak pokračovalo celý den Angelu to opravdu naštvalo ale doufala že je to jen dočasný stav a že to Eriku co nevidět přejde. Jak se k večeru vracela na kolej uviděla svou nejlepší kamarádku sedět
kousek od vchodu do nebelvírské věže s uslzeným obličejem.Hned k ní přiběhla. " Co se stalo?" Zeptala se. Erika vstala popadla tašku a utíkala pryč , přes rameno ještě zakřičela odpověď: " Všecko je v pořádku…a už se nepleť do věcí po kterých ti nic není!" Zmatená Angela odešla do ložnice a snažila se nemyslet na to co slyšela.
O TÝDEN POZDĚJI
Angela jako každý den vstala a automaticky se oblekla a vydala se na snídani. Tam si sedla na své obvyklé místo a pustila se do jídla. Jakmile dojedla vydala se na první hodinu. Po cestě zahlédla Eriku a promítli se jí vzpomínky jak se sebou ještě před týdnem vycházely , jak se smály a dělaly spoustu různých věcí-společně. Po těhle všech krásných vzpomínkách se jí vybavila ještě jedna: Jak zhruba před pěti dny na ni Erika bezdůvodu zakřičela…Angela doteď nepochopila PROČ? Angela už to v sobě nemohla dál dusit, chtěla vědět důvod . A to právě TEĎ. Sebrala veškerou odvahu a zakřičela přes celou chodbu Eričino jméno. " Co zase chceš? Nech mě už být!! Kolikrát to mám ještě opakovat?!"Angela na chvíli zaváhala
pak stejně hlasitě a sebejistě pravila : "PROČ jsi se mnou přestala komunikovat? PROČ jsi mě ignorovala? CO jsem ti provedla nebo CO se ti stalo? MŮŽEŠ MI TO UŽ KONEČNĚ VYSVĚTLIT?!!Prostě se najednou uzavřeš do sebe a mlčíš? MYSLELA JSEM ŽE JSME NKN PAMATUJEŠ??" Erika vypadala zmateně nikdy by neřekla že Angela může někdy něco takového říct. " Chceš to vědět? Opravdu to chceš vědět? No možná jsme BYLY NKN ale nevím co pro tebe znamená NAVŽDY!! Ty jsi uplně v pohodě nevíš co se ,se mnou děje! Ty ani nemáš ponětí co to je přijít o někoho koho miluješ!" Vypálila po Angele odpověď a hodila jí zmuchlaný papír. Angela si dopis přečetla a s nevěřícným výrazem se otočila na Eriku. " Proč jsi mi to neřekla? Myslíš , myslíš že bych to nepochopila? To jsi opravdu myslíš že jsem uplně blbá?" " To jsem ale nikdy neřekla…Pro mě už kamarádi,city ani nic podobného už neznamená vůbec nic! JÁ UŽ CHCI JENOM UMŘÍT!!!!!!!" "Ale..prosím tě neblázni ,"řekla Angela zlomeným hlasem. " Ty už mě možná nepotřebuješ ale já tebe ano. Chybí mi to jak jsme se spolu smály , jak jsme spolu řešily svoje problémy a jak jsme vždycky stály při sobě." Erika
se rozběhla k Angele a objala ji. "Promiň. Nechápu jak jsem mohla být tak blbá a myslet že to nepochopíš. Moc se ti omlouvám za všechno co jsem ti řekla nebo udělala.Promiň…" "Jsem ráda že jsme zase kamarádky takže NKN?"
V HODINĚ LEKTVARŮ
Na hodinu lektvarů už obě děvčata dorazila spolu a hlasitě se smály. Byly tak šťastné že nevnímaly svět kolem sebe ale kolik smíchu tolik pláče. Na konci hodiny měli všichni připraveny své lektvary . Pak se ozval profesor: " Teď prosím své lektvary ochutnejte,spoléhám na to že jste se na přípravu soustředili a neudělali žádnou chybu.Však víte že za týden vás čekají OVCE." Před studenty se objevili malé skleničky a každý do nich nalil svůj lektvar. Angela se na Eriku usmála. " Takže na naše věčné přátelství." Erika jen přikývla a usmála se. Pak se všichni na profesorův pokyn napili. "ERIKO?" vyjekla Angela. Erika ležela na zemi s posledním úsměvem na rtu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 19:13 | Reagovat

Mě se chce brečet, opravdu :') - Emotivní a... úžasné...

2 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 3. srpna 2012 v 14:11 | Reagovat

Chvilku jsem byla na konci zmatená, přes všechny menší chybky se mi ale povídka líbila :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama