11.- Malá krádež

21. října 2011 v 21:28 | Jouer & Perdent |  Žít a nechat žít
Takže.. očividně se Katiin pláneček začne rychle plnit. Když na to není sama.. S pomocí Severuse to nebude až zas tak těžké.

Motto: Vábení hříchu je snadné, těžší je mu odolat.

S hlavou plnou problému se Katie procházela po promrzlé chodbě v pátém patře. Čekala na Snapea a v ruce svírala kotlík s návodem 'na štěstí'. Netrvalo to moc dlouho a najednou se v chodbě objevil onen student, na kterého čekala. Severus jen kývl hlavou a vyzval ji, aby šla za ním. Vešli do prázdné, zaprášené učebny. "Filch má asi moc práce s týráním prváků, že ani neuklidí." Prohodila do ticha. Snape to přešel mlčením. Katie postavila kotlík na katedru a odložila si brašnu. "Máš s sebou tu svoji knížku?" zeptal se. "Mám, ji v kotlíku." Odbyla ho krátkou opovědí. Kat šla k vysokým oknům, dívala se na zimou zuboženou krajinu. Nikde nikoho neviděla, nikde nikdo nešel. Dokonce i klíčník byl zalezlý ve svém domku. Dívala se přes pozemky až k temnému stínu Zapovězeného lesa. "Katherine, můžeš mi říct, kde chceš tohle všechno sehnat?"
"Neboj, já už to nějak zařídím. Stejně není jiná možnost, ta krádež bude nutná, dělám to pro vlastní dobro, nikdo kromě mě o tom přece nikdo vědět nemusí."
"No dobře, ale ta příprava trvá asi tři týdny. Takže jestli chceš, začít měla bys co nejdřív…"
"Až budu mít všechno, co potřebuju, dám ti vědět." Snape mlčel. Katie se vrátila k pozorování pozemků, kterým nikdy nevěnovala pozornost. V poslední době si všímala více věcí, které ji obklopovali každý den. Každý den, ale nikdy nebyli tak výrazné. Mraky, které byly na obloze byly víc šedé a už od pohledu z nich šel chlad. Stejný chlad, jaký teď vyzařovala i Katie. Když je člověk zaujatý jen sám sebou nevnímá svět kolem, si nevšimne že je špatně i někomu jinému, ne jen jemu samotnému. Je těžké komunikovat s ostatními, když máte pocit, že je celý svět proti vám a můžete se spolehnout právě jen na sebe. V těchto chvílích si konečně uvědomíme, proč jsme tady. Nebo taky ne a dál budeme fňukat nad tím, jak je k nám osud krutý. Člověk by měl myslet na druhé. Hezké motto, jenže kdo ho dodrží? Kdo myslí na jiné víc než na sebe? Pro koho je víc jeho přítel než on sám? Kdo potřebuje víc pochopení vy nebo on? Jak být empatický, když ostatní vás i vaše city přehlížejí? Jak? Až moc otázek na jednu dospívající dívku. Rozpolcenou mezi dětstvím a myšlenkou na dospělost. Mezi tím udělat to co jí změní život a možná ho změní k lepšímu, na druhou stranu co když se to nepovede? Co potom? Každý si na ní bude ukazovat, myslet si o ní, že je neschopná, že nic neumí. To ovšem není pravda. Jistě záleží na tom, co dokáže ona sama, ale proč si nepomoct. Katie si ani nevšimla, že se Snape z učebny vytratil. Vlastně se ani nevytratil, jen odešel, třeba dělal i rámus ale Kat ho neslyšela. Opět byla zahleděná do svých myšlenek. Což je ovšem pochopitelné. Přece si plánuje svou budoucnost. Když vycházela z místnosti, byla už tma a na chodbách svítily louče. Nešla ani na večeři, ani si nemohla pořádně vzpomenout, kdy naposled jedla. Bylo jí to jedno. Pokud jsou všichni na večeři, nebo ve svých ložnicích má právě teď jedinečnou možnost, která jí pomůže z tohoto pekla. Šla tedy pomalu k učebně lektvarů. V této chodbě nesvítili ani louče. Srdce jí kupodivu tlouklo pomalu, bez sebemenšího vzruchu. Na chvíli se zastavila, zhluboka se nadechla, napřímila se a pokračovala. V černém hábitu, který měla ne sobě ji v tmavé chodbě, ani nemohlo být vidět. Pomalu kráčela tichou chodbou a přibližovala se ke kýženému cíly. Místnost, kde odpočívaly a zrály různé lektvary byla na dosah. Už jen pár kroků jí dělilo od přísad, které potřebovala. Po kterých toužila a na kterých začala být v posledních dnech až závislá. Její touha už byla nepřekonatelná, tlačila jí víc kupředu než cokoliv jiného, vůbec se nezalekla žádných překážek, prostě jen bezhlavě mířila ke skladu. Přibližovala se čím dál rychleji. Pak vzala za kliku a rychle vstoupila dovnitř. Chvíli jen stála, když se vzpamatovala, potichu zašeptla: "Lumos." V tu chvíli kolem sebe viděla regály plné lahviček malých i velkých, plných až po hrdlo, nebo skoro prázdných, ze stropu byly zavěšené kytice různých bylin. Pro jistotu se ještě ujistila, jestli za sebou zavřela dveře, zamkla. Z kapsy hábitu, vytáhla kousek pergamenu, na kterém byly napsány všechny přísady. Netrvalo to ani čtvrt a Katie si už spokojeně nesla všechno potřebné do své ložnice. Nemohla se dočkat, až tu skvělou zprávu poví Snapeovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama